Jako první bych měl uvést, že to není leda jakký příběh. Já, Fäila i Arthos jsme hráči Dračího doupěte II. Pro ty, kteří neznají tuto hru na hrdiny, sem napsal pár dalších vět. Hry na hrdiny jako například Dračí doupě II nebo připravovaná hra Hero Tales není tak úplně běžná hra. Je to hra, u které stačí mít pouze tužku, papír, hrací kostky a svou vlastní fantasii. Průvodce příběhem je jeden ze členů party a ostatní mají své postavy a role. Průvodce vypráví příběh a hráči ho hrají, a od toho se dostáváme zpět k účelu tohoto prologu.

Jednou jsme se s Arthosem dohodli, že bych si chtěl zahrát menší dobrodružství. Vytvořil jsem si tedy svého hrdinu Barsamica Kongrega Maxima. Prvně si Arthos myslel, že to bude jen takové krátké dobrodružství, které začnu hrát a po chvíli se na to vykašlu. V průběhu hraní se příběh stával zajímavější napínavější a i návykovější. Tím nechci říci, že bych byl na hraní DrD II závislý nebo, že by hra byla návyková, ale dobrodružství bylo tak skvělé a vyprávění tak nádherné.

Odehráli jsme mnoho reálného času a ještě více času hracího. Oblíbil jsem si postavu natolik, že jsem nechtěl přestat. 21.11.2014 nás při hraní napadlo vše sepsat do příběhu jednoho hrdiny. Z hraní jsem se toho hodně naučil, ale hlavně jsem mnohé zažil. Vžil jsem se do postavy natolik, že jsem to prožíval na vlastní kůži. Radostné chvíle, zklamání, strach, bolest i lásku. Ale abych se už dostal k mé postavě, k Barsamicu Kongregu Maximovi.

Barsamic nikdy nepoznal svou matku, elfku, ale měl skvělého otce, člověka jménem Kongreg Maxim. Kongreg byl místním lovcem a své schopnosti naučil tehdy ještě hodně mladého Barsamica.

V době, kdy bylo Barsamicovi 14 let zaútočila na vesnici wyverna. Kongreg dal Barsamicovi do ruky luk a vytáhl zpod skříně tesák (krátký meč). Barsamic si všiml, že tesák byl vykován elfy, což bylo podivné, když žil mezi samými lidmi. Kongreg vyběhl ven a začal s wyvernou bojovat. Barsamic vyběhl hned za ním. V tu chvíli se Kongreg otočil a mávl rukou, jenže wyverna ho chytila do svých spárů. Barsamic neváhal, natáhl tětivu jak nejsilněji mohl a vystřelil. Šíp ladně prosvištěl vzduchem a zasáhl wyvernu rovnou do oka, ta bolestně zakvílela a pustila Barsamicova otce na zem. Kongreg po chvíli vstal, jenže to už letěl další šíp, a pak další a další. Kongreg se s úžasem otočil na Barsamica, který vystřeloval jeden šíp za druhým. Wyverna se po několika ranách skácela k zemi, kde už stál otec, aby wyvernu zbavil utrpení. Potom, co panika ustala přišel stařešina a dal Kongregovy odměnu za záchranu vesnice. Kongreg odměnu odmítl, stačilo mu jen, že si tělo wyverny může nechat. Stařešina poděkoval a odešel.

Ještě tu noc k Barsamicovy přišel otec s něčím zabaleným ve wyverní kůži. Podal mu to a řekl: ,,Mám tu pro tebe něco na památku. Už tady nejspíš dlouho nebudu, ale ty se o sebe umíš postarat.“ Barsamic rozbalil kůži a v ní ležela nádherná příčná flétna z bílé wyverní kosti, na které bylo napsáno Ariella. Jeho otec se jen usmál a odešel z pokoje.

Abych to zkrátil, a nezabýval se Barsamicovou minulostí tak detailně, přeskočím trochu v čase. Barsamicův otec umírá stářím.

,,Postarej se o sebe a o vesnici.“ pošeptal z posledních sil a zemřel. Barsamic se rozhodl, že jeho přání splní, a tak pokračoval v práci vesnického lovce.

Naneštěstí se vesnice nacházela poblíž wyverního doupěte a to po 300 letech vesnici celkem překvapilo.

Do vesnice se blížila hrozba jako nikdy jindy. Několik wyvern se řítilo na vesnici a zanechávalo za sebou spoušť. Ani po opravdu dlouhém boji se nepodařilo wyverny z vesnice vyhnat. Vesnice byla zničená a většina vesničanů mrtvých. Barsamic se s pár lidmi stáhl do lesa. Lidé poté začaly utíkat a wyverny dále ničily vesnici. Wyvern stále přibývalo a přibývalo. Barsamic z lesa sledoval zkázu vesnice. Najednou si vzpomněl na slova jeho otce a chystal se tasit tesák. Tesák stále ležel pod skříní, jenže tam se Barsamic nemohl vrátit, a tak se se smutkem dal na ústup. Po téhle zkušenosti si uvědomil, že se nemá kam vrátit, a tak se stal dobrodruhem.

Tak to byla Barsamikova minulost. Pomalu se dostáváme k začátku hry a tomu pravému příběhu, ale to se dozvíte až v další kapitole.

Autor a hráč : Ardian ”Barsamic” Zhara

Tvůrce příběhu a průvodce: Arthos

Příští kapitola: Kapitola I. – Začátky v Erelldenu, Sníh a skřeti